Můj život zaznamenaný v deníku 1. díl

19. července 2011 v 18:35 | Terý Kaulitz |  Můj život zaznamenaný v deníku

3.12.2011. Středa.
Milý deníčku, jsem Terý. Je mi 15 let.Začínám si psát deníček, protože si chci vše co se mi přihodilo zaznamenat. Ty budeš takový můj kamarád. Snad ti nebude vadit když ti budu říkat Deny. Za nedlouho budou, vánoce. Jediné co bych si přála je odstěhovat se do Německa a bydlet tam z Billem Kaulitzem. On je můj život.A žít s ním by bylo snad to nejkrásnější co by mě mohlo v mém životě potkat. Ale toho se asi nedočkám. Ve škole je to jako v mučírně. Jen co do ní vejdu, hned slyším od někud urážky. A to nejhorší. Na mojí oblíbenou kapelu Tokio Hotel. Ve škole mě kvůli této kapele nenávidí. Ale to je jejich věc. já je miluji a nepřestanu jen kvůli tomu, že se to někomu nelíbí. Každý den, když jdu po chotbě slyším ty žvásty o Billovi. Jediné co proti tomu můžu dělat, je dát si sluchátka do uší a dělat, že je neslyším.
Mamka je teď poslední dobou divná. Vždycky mě brala takovou jaká jsem. Ale teď pořád mele ty žvásty o tom, že jsem se nejspíše scvokla. A i kdyby tak co. Bylo by to přeci kvůli němu. Ale ona mi ho chce zakázat. Ale já jí to nedovilím. Nikdy bych ho nechtěla ztratit. Miluji ho. Ale to nikdo nechápe. Proto to všechno píšu tobě Deny. Doufám, že alespoň ty mě pochopíš. Moment. Zdá se mi jako bych slyela mámu. Hned jsem zpátky.
"O půl hodiny později"
Ahoj Deny jsem zpět. Nezdálo se mi to opravdu jsem slyšela mamku jak na mě volá. Odložila jsem tužku a sešla jsem ze schodů. Stála tam, dívala se jako bych něco provedla. Podívala jsem se jí na ruku. Držela nějakou obálku. Já jsem nechápala. Zeptala jsem se jí co se děje. Spustila na mě:
,,Můžeš mi vysvětlit co tohle je?"
Pořád jsem jí nechápala. Až tehdy když mi podala obálku. Otevřela jsem jí. V okamžiku kdy jsem si přečetla její obsah, vlítly mi slzy do očí. Ale ne slzy smutku, ale slzy radosti. Asi před měsicem jsem si podala přihlášku na střední uměleckou školu v Hamburgu. V té obalce stálo, že mě příjmají. Byla jsem štěstím bez sebe. Ale jakmile jsem se podívala na mamku štěstí mě přešlo:
,,Mami, pustíš mě tam že jo?"
,,Ne nepustím, ty jsi se snad úplně zbláznila. Víš jak je to daleko? A kde by jsi chtěla bydlet? Víš jak je to v Německu drahý?"
,,Mami, to mi přeci neuděláš, víš jak mi o to šlo? aby mě vzaly na tuhle školu? To mi chceš můj život úplně zkazit?"
,,A jako na uměleckou? Co by jsi tam chtěla jako dělat?Tancovat? Dyť to neumíš, na to jsi úplný dřevo a uměleckých škol je tady v česku hodně. A pořád jsi mi neodpověděla jak by jsi to udělala z pobytem"
,,Ne mami, na zpěv. Bydlela bych u jendý kamarádky, už to mám slíbený, že kdyby mě vzaly tak bych tam bydlelt mohla"
No dalo mi to hodně zabrat, ale nakonec jsem jí přemluvila. Hned jsem se přihlásila na facebook a napsala jsem té holce. Byla šťastná. A já taky.
Za 1. Budu bydlet ve stejném městě jako Bill.
Za 2. Budu chodit do nejlepší školy, na světě.
Za 3. Je možné, že Billa potkám.
A za 4. Budu bydlet s tou nejúžasnější holkou na světě. Sice jí znám jen pře Facebook, ale mám jí hrozně moc ráda.
Já vím.Asi by tě zajímalo, jestli se nebojím, bydlet u holky, kterou jsem v životě neviděla. Ano prochu se bojím. Ale já jí věřím. Teď ještě dojít těch šest měsíců základku plus měsíc a půl prázdniny a odjedu. Asi se mi bude trochu stýskat, ale to zvládnu. Dyť o prázdniny zase mamku uvidím. A tebe si beru sebou. Budu ti říkat všechno, úplně všechno. Ale teď už je pozdě. Půjdu si lehnout. Zítra bude zase strašný den ve škole.
Dobrou noc Deny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Můj život zaznamenaný v deníku" ?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama