Můj život zaznamenaný v deníku 2.díl

19. července 2011 v 18:35 | Terý Kaulitz |  Můj život zaznamenaný v deníku

Zákaz

4.12.2011. Čtvrtek
Ahoj Deny. Tomu nebudeš věřit. Najendou jsem těm ze třídy dobrá. Mám jediná ze třídy dlouhé blond vlasy a oni chtějí, aby jsem jim dělala anděla. Nevadilo by mi to. Ale oni si mě jinak vlbec nevšimnou a když něco potřebují tak jim jsem dobrá. Ne nebudu ze sebe dělat šaška. Už abych odjela. Mamka na mě nemluví. Asi si myslí, že když na mě bude hnusná, tak nikam nepojedu. Ale to se šíleně mílí. Já už jsem se rozhodla. Kdyby jsi veděl Deny, jak moc se těším až tady odtud vypadnu. Čím dýl tu jsem, tím víc to tu nenávidím. Odpoledne, kdy jsem se vracela ze školy jsem potkala Michala. To je můj spolužák. Vždycky se mi líbil, ale nikdy si mě nevšiml. Ale dneska mě zastavil:

,,Ahoj Terý, už jsi se rozhodla?Budeš dělat toho anděla? Prosím přeci nás v tom nenecháš"
,,Ahoj, ne nebudu. To je divný. Ty víš, že existuju? Nikdy jsi se na mě ani nepodival a najednou, když něco potřebuješ tak jsem ti dobrá co? To tak."
,,Takže nebudeš jo?"
,,Ne"
Podíval se na mě divným pohledem. Takovým až zlým. Napřáhl se. V tu chvíli mi došlo co chce udělat. A natáhl mi takovou do nosu. Z nosu se mi spustila okamžitě krev. Zakřičel na mě, že když jsem je nechala ve štychu tak alespoň mám zlomený nos. Potom odešel. Já si vzala kapesníček a rychle jsem si ho přiložila k nosu. Nakonec jsem skončila v nemocnici a opravdu mám zlomený nos. Tohle mě dostalo. Už jsem si zvykla na to, že mě tu nemají rádi. Ale ještě se mi nestalo, že by mě mlátili. A mamka se divý, že chci tady odtud pryč.
Přihlásila jsem se na Facebook. Nikky byla online. Nikky je ta kamarádka u který budu bydlet. Během minuty co jsem byla online mi napsala:
,,Ahojky, tak co maminka?"
,,Ahoj, nemluví na mě. Ale to se snad spravý"
,,A jak jsi se dneska měla?"
,,Blbě, jeden kluk mi dal pěstí a já mám zlomený nos"
Nikky byla úplně vzteklá. Pořád říkala, že jestli ho někdy potká tak nepřežije. Moc dlouho jsem si s ní nepsala. Volala na mě mamka. seběhla jsem dolů a zeptala jsem se jí co potřebuje. Ona mi oznámila, že si to nechala projít hlavou a že nikam nepojedu. Že prej moc dobře ví, že tam chci kvůli tomu, že tam bydlí Bill. A i kdyby to tak bylo tak jí je do toho houby. Ale není to jen kvůli tomu. Je to hlavně kvůli tomu, že ta škola je nejlepší škola na světě. Prostě mě tam nepustí. Co já teď budu dělat? Chci tam a na jinou školu chodit nebudu. Ať se mamka klidně postaví na hlavu. Snad jí ještě přemluvím. Jestli ne tam na ní už nikdy v životě nepromluvím. Musela jsem si pustit TH. Billa hlas mě vždy uklidní. Jakmile jsem si je pustila, slyšela jsem mamka. Křičela ať to okamžitě vypnu. Neměla jsem dáladu jsem se s ní hádat. Zapojila jsem si sluchátka a pustila si ty písničky do sluchátek. No už je zase pozdě. Vždycky když ti to všechno říkám, zapomenu úplně na čas. No tak dobrou noc Deny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka "Můj život zaznamenaný v deníku" ?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama