Nechci bez tebe žít! 6.díl

19. července 2011 v 18:23 | Terý Kaulitz |  Nechci bez tebe žít!
Zasekl jsem se. Stál tam Tom. Vypadal tak krásně, celý jsem se rozklepal. Nečekal jsem, že to bude on. A podle jeho reakce, mě tady také nečekal.
"Eee... No já... Co tu děláš?"
"Promiň, ale Michal tu dnes není, přijď jindy."
Chtěl jsem zabouchnout dveře, ale Tom tam dal nohu. Nechtěl jsem s ním mluvit, ale dveře jsem nemohl zavřít.
"Bille prosím, vyslechni mě."
"Nechci tě vyslechnout, nechci tě už nikdy vidět, to co jsi udělal je odporný a ty jsi u mě nadobro skončil!"
"Bille prosím, nechtěl jsem to udělat, nechtěl jsem být takový ale..."
"Tome nech toho. Nechci to poslouchat,"
"Bille omlouvám se ti a budu se ti omlouvat klidně do konce života, jen mi to prosím odpusť. Vím, že jsem to přehnal. Nechtěl jsem se před nima shodit. Lituji toho. Prosím. Slibuji ti, že už na ně v životě nepromluvím. Vím, že to byla chyba."
Díval se na mě doufajícím pohledem. On moc dobře věděl, že mu to odpustím a já to věděl též. Ale stejně jsem se bál, že to udělá znovu. Nevěřil jsem mu, ale hrozně mi chyběl. Nemohl jsem bez něj žít. A ani jsem nechtěl. Věděl jsem, že se asi toho pocitu nezbavím. Pocitu, který budu mít navěky. Nejspíš už budu do konce života pochybovat o tom jestli mě opravdu miluje.
"Ale Tome, to jsi sliboval i minule. Sliboval jsi, že se s nimi už bavit nebudeš a potom jsem slyšel tamto. To, že jsem blbej, že ti to žeru... Víš, že to bylo od tebe hnusný? Tome já tě miloval a ještě miluji, ale ty jsi mi udělal tohle..."
Stál jsem tam před klukem, mím bráškou, kterého jsem neskutečně moc miloval. Rozmýšlel jsem se, jestli jim to mám odpustit, ale bylo to zbytečné. Moc dobře jsem věděl, že mu to dříve nebo později odpustím. Přál jsem si, aby to myslel vážně. Váhal jsem. Váhal jsem jestli mu mám opravdu říct, že mu to odpouštím. Ale zároveň jsem myslel také na to, abych toho potom nelitoval. Mé pocity byli smíšené. Špatně se mi dýchalo, bylo to tím stresem.
Po dlouhé úvaze jsem mu to nakonec odpustil.
"Odpouštím ti." Na jeho tváři jsem viděl úsměv. Pustil jsem kliku u dveří, kterou jsem celou dobu žmoulal v ruce. Byl jsem trochu rozklepaný, objal jsem ho. Znovu jsem cítil jeho pevné obětí. Jeho ruce, které svíjeli mé tělo u toho jeho. Jeho dech na mém krku. Tak moc mi to chybělo. Nedovedu popsat jak moc.
"Tomí, chyběl jsi mi, strašně moc. Prosím, slib mi, že mi tohle už nikdy neuděláš."
"Bille, také tě miluji. Slibuji ti, že už tě NIKDY nezklamu." líbilo se mi jak zdůraznil to nikdy. Říkal to tak přesvědčivě. Poprosil mě, ať se odstěhuji zase domů. Nemusel jsem se dlouho rozmýšlet, okamžitě jsem souhlasil. Alespoň budu pořád s Tomem. Jen jsem měl takový divný pocit z mamky. Nevěřil jsem, že mě ráda uvidí.
Řekl jsem to Michalovi, nezlobil se. Byl rád, že jsme já a Tom šťastní. Za ten měsíc se z nám stali velcí přátelé. Slíbili jsme si, že se budeme vídat pořád, dyť jsem jim hlídal Adrianku. Při odchodu mě pevně objal. Já jeho též a odešel jsem zase směr do mého starého, rodného domu.
Došli jsme s Tomem před dveře. V jedné ruce jsem měl kufry a druhou rukou, jsem držel Toma. Tom mě uklidňoval.
Vešli jsme dovnitř. Mamka už na nás čekala. Chyběla mi, ale dyť mě tam nechtěla. Cítil jsem
úzkost. Mamka se proti mě postavila a mlčky se mi dívala přímo do očí. V ruce jsem nervózně žmoulal papírek, který jsem našel v kapse u kalhot. Po chvilce se usmála a objala mě.
"Ty jsi vyrostl, chyběl jsi mi."
"I ty mě mami. Mám tě moc rád."
Tom vzal mé věci a odvedl mě do mého starého pokoje. Položil mi je na postel a beze slova odešel. Bylo to tam přesně takové, jaké to tam bylo, když jsem utekl.
"O dva roky později."
Byli to krásně dva roky. Líp jsem žít snad nemohl. Byl jsem s Tomem tak šťastný. Tom si našel nové přátele, a už se nebavil s těma idiotama. Už jsem byl konečně plnoletý. Adrianu už jsem nehlídal, v jejích 3 letech šla do školky a mě už nepotřebovali. Udělal jsem si řidíčák a dodělal jsem si školu. Mamka mi koupila k maturitě auto... Audi Q7... bylo dokonalé. Dostal jsem nabídku od firmy fashion, nafotit nějaké fotky. Souhlasil jsem. Po pár dnech mi nabídli uzavření smlouvy a já měl stálou práci. Všechno bylo vynikající. Ale jako vždy se muselo něco pokazit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama