Ztroskotání 1.díl

19. července 2011 v 18:26 | Terý Kaulitz |  Ztroskotání
Ahojky...Tak jsem zpět s novou povídkou...Já vím, moc dlouho mi to netrvalo...:D :) Každopádně vám přeji krásné čtení a každý váš komentář neskutečně moc poteší...:) Doufám, že se vám bude líbit a budete ji číst...:) Nevím, jestli bude lepší než moje předchozí povídka "Nechci bez tebe žít!", ale snad vás alespoň trochu zaujme...No to posoudíte sami..:) Doufám, že vás nezklamu...Přeji krásné čtení...Terý..;))
Bill:

Ráno se jako každý den rozvaluji na posteli. Budík už mi zvonil, ale mě se nechtělo vstávat. A také proč. Je mi 18 a nemám náladu pořád tak brzo vylézat z postele. I když vím, že dnes je Toma velký den. Den, kdy Tom pořádá svou velkou párty na své jachtě. Bude tam přes 100 lidí. Když si to představím, tak mi je z toho zle. Takových lidí si vůbec nedovedu představit. Ale jelikož jsem Tomovi bohužel slíbil, že tam na 100% půjdu, tak jsem neměl na vybranou. Stejně nechápu, odkud zná takových lidí, já jich znám sotva 20. Zývnu si a otočím se na bok. Zavřu oči, stávat ještě nehodlám, je teprve 10 hodin.


Tom:

Už jsem vzhůru asi dvě hodiny. Nemůžu se dočkat večera. Bude to nejlepší mejdan na světě. Všichni si tento víkend užijou a budou si ho pamatovat ještě hodně dlouho. Přijde asi 100 lidí na mojí novou jachtu. Dostal jsem ji od Gordona k maturitě. Bill dostal obyčejné auto. No, obyčejné. Vždycky chtěl auto a konečně má to, co chtěl. Dostal Audi Q7, já též dostal to, co jsem chtěl, takže si nemůžu stěžovat. No, myslím, že půjdu zbudit Billa. Určitě se ještě pořád rozvaluje na posteli a chrní. Já mu ještě ukážu. Zasměju se a jdu pomalu k Billovým dveřím od pokoje. Cestou se zastavím v koupelně, naleju do kýblu studenou vodu a směle pokračuji v cestě. Ten bude zase prskat. Ale když já si to nedovedu odpustit. Zakřením se a potichu otevřu dveře. Hmm... Bill ještě spí. Po špíčkách se blížím k posteli.
Postavím se nad něj. Je tak roztomilý, když spí. Ta jeho nevinná tvářička. Fuj, Tome nech toho, je to tvůj brácha. Zákeřně se usměju, zhluboka se nadechnu a vyleju mu celý obsah kýble na hlavu.

Vyletí a zlostně zaječí.
"Ty debile, jsi normální..." v očích má zlost. Jen se zasměju a rychle uteču. Vím, že za mnou poběží. A taky že jo. Během chvilky ho mám v patách.
"Počkej, až tě chytím ty magore. Jednou ti oplatím, všechno! To budeš čumět..."
Jen se zasměju. "No jo, to už jsem slyšet tolikrát." vykřiknu za sebe uteču ven. Pořád běží za mnou. Myslel jsem, že když uteču ven, tak to vzdá, vždyť je jenom v trenkách. No nic, tak si zasportuju. Vběhnu mezi lidi, a doufám, že v jeho černých boxerkách mezi dav lidi nevběhne. Pletu se. Pořád je za mnou. Už se spíš směje, než aby byl naštvaný. Ještě, že je červenec a né leden. To by se mu blbě utíkalo...Ve sněhu. Zacením se.
Bill:

To je takovej kretén, tak krásně se mi spalo, a on udělá tohle. No počkej až tě chytím. Určitě ví moc dobře, že ho doženu, možná je silnější, ale naposledy jsem ho dohnal, takže ho doženu i teď. Ale až u bazénu, poletí tam jako namydlenej. Už se tam blížíme, ty jo, ale dává mi pěkně zabrat. Už se mi skoro podlamují kolena, skoro nemůžu dýchat, ani raní cigaretku jsem si nestihl dát, když jsem hned takto vyletěl.

Už jsme u bazénu, no počkej, tohle si odskáčeš. Už ho skoro doháním, když jsem skoro u něj, tak na něj skočím a strčím ho do bazénu. Ale vše není tak jak jsem očekával. Stáhnul mě tam sebou. Grrr...Já mu už opravdu něco udělám. Jsem naštvaný, ale když mi do obličeje přilítne hrst vody, usměju se a útok mu oplatím. Blbneme tam asi půl hodiny a potom vylezem a vrátíme se domů. Ve dveřích už na nás čeká mamka s Grodonem. Vypadají naštvaně. Vzájemně se na sebe podíváme, dojdeme tam a podíváme se na ně.
"Udělali jsme něco?" zvedl Tom obočí, když viděl jak se tváří.
"Promluvíme si o tom doma ano?" poodstoupí, aby jsme mohli vejít dovnitř. Jsme oba zvědavý o co jde. Gordon něco držel v ruce. Nějaký papírek. Usadíme se v obývacím pokoji a čekáme co se bude odehrávat.

Oba dva si stupnou před nás a dívají se na nás ze zhora. Vypadá to, jako by jsme byli někde na nějakým výslechu. Oba musíme zadržovat smích, přijde nám to směšný to jak se oba dva tváří. A přitom ani jeden nevíme o co jde. Určitě to bude zase nějaká klukovina, ještě si neuvědomují, že jsme už dospělí.
"Už nám řeknete o co jde?" nechápavě se na ně podívám. Hodí před nás nějaký cár papíru. Tom se na ně nechápavě podívá a vezme ho do ruky.

Tom:

Podívám se na papír, který mi přistál před rukama a zvednu obočí. Pozvánka na dnešní párty na mé jachtě? No a? To jim musím všechno říkat? Jsem snad už dospělí ne, ale to oni asi nevidí. Podívám se na Billa, který se mi dívá přes rameno do papíru. Hodil podobný pohled jako já a oba jsme otočili hlavu zase zpět, na Gordona a mamku.
"A co stím?" zeptám se nechápavě.
"Co s tím? Kdy jste nám to jako chtěli říct? Zavovali by jste až odjedete? Nemyslíš, že by jsme to měli vědět, alespoň chvíli předem?"
"No, my by jsme vám to dneska řekli, než by jsme odešli..." vysvětluje Bill.
"Mami myslím, že už nejsme malý, a navíc jsme dospělí, neboj řekli by jsme vám to, nemusíte z toho hned dělat oheň na střeše." dodám.
"Nožná jste dospělý, ale to neznamená, že nám nic říkat nebudete. Do kdy budete na moři? Kdy se vrátíte?" připadám si jak na výslechu.
"Do neděle budeme zpátky, jedeme tam jen na víkend, prosimtě mami neboj se, vrátíme se, promiň, ale musíme to jít připravit," odvětím, vezmu Billa za ruku a odtáhnu ho pryč.

Posadím ho u mě v pokoji na postel.
"Prosímtě, udělal by jsi pro mě takovou malou laskavost? Nemohl by jsi zajed do odchodu a koupit tyto věci? Musím ještě na jachtu jít něco dodělat," dívám se na něj prosícíma očima a podám mu papírek s věcmi, které chci koupit. Vím, že to pro mě udělá, má mě rád.
"Dobře...I když se mi tam moc nechce, ale sjedu ti tam."
"Děkuji.." obejmu ho a odejdu do kuchyně. Ten bude koukat až odklopí clonu proti slunci, aby se na sebe mohl podívat do zrcádka, které tam má. Dělá to pokaždé, když si sedne do auta.

Bill:

No nechce se mi tam ale co mám dělat. Znuděně se zvednu z postele a jdu směrem k autu. To jo, ten na to vypadá, že půjde ještě na jachtu, až přijedu z odchodu tak se bude ještě vyvalovat před televizí. Sednu si do auta. Zabouchnu dveře a odklopím clonu, aby se podíval jak vypadám...
"Tomééé..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama