Ztroskotání 11.díl (Konec)

23. července 2011 v 22:54 | Terý Kaulitz |  Ztroskotání
Chtěla bych moc poděkovat lidem, kteří tuhle povídku četli. Doufám, že na ní budete vzpomínat jen v dobrém. Děkuju za všechny komentáře, které jste kdy napsali a tady vám přináším poslední dílek...;) Přeji vám krásně počtení posledního dílu. A ještě jedou děkuju.
Terý.


Bill:

Já tak nesnáším, když musím chodit pro vodu. Je to strašně daleko a akorád namáhám nohy. Chtěl bych být doma. Tam bych si došel jen ke kohoutku a byl by klid a nemusel bych chodit různýma cestičkama v lese. Tady musíme projít celým lesem a ještě kousek přes pláž, na které jsem se tenkrát vynořil. Musíme přes celý ostrov. Jak říkám, je to hrozně dlouhá cesta.
"Bille no tak pojď," postrkuje mě Mike. "Jestli půjdeme tímhle temtem, tak zpátky dojdeme za tmy a to bych nechtěl, takže si pospěš! Nebo tě mám snad vzít na záda?"


"To by bylo nejlepší," zasměju se.
"Ale no tak pojď..." vezme mě za ruku a táhne mě po pláži dopředu. Když se podívám k moři přijde mi, jako bych tam něco viděl. To-to se mi snad zdá.
"Mikeu?"
"Hmm..." otočí se.
"Vidíš to?" zeptám se a ukážu kamsi do moře.
"Eeee.. Co? Prosimtě Bille pojď!" znovu mě zatáhne za ruku.
"Ne počkej, to je..." trochu zabystřím na věc, která se přibližuje k ostrovu. "... to je loď. Mikeu... To je loď!" zajásám.
"Cože to je?" zbystří a podívá se tím samím směrem. "Bille, utíkej pro ostatní... Ale dělej!" zakřičí. Na nic nečekám a rozeběhnu se směrem k ostatním.

"Tome, Tome!!" křičím už z dálky. Zrovna dělá něco s naším "domkem".
"Bille, teď ne," okřikne mě.
"Tome... Je to důležité!"
"Bille teď ne!!" zakřičí na mě ještě hlasitěji než před tím.
"Doprdele Tome poslouchej mě! Je to důležitý! Tam vzadu je loď... blíží se sem. Tome to je šance, jak se dostat domů!" Na tato slova Tom zbystří. Všechno co má v ruce zahodí na zem, pobýdne všechny a všichni běží za mnou na druhou stranu.

Když tam doběhneme, tak vidíme kousek od ostrova stát loď a u břehu malou lodičku, na které někdo sedí a Mike. Stojí u něj a něco si tam s ním povídá. Podívá se na nás a pobýdne nás ať jdeme k němu. Pomalu k nim přistoupíme. Podívám se na Mikea. Mike se na nás usměje.
"Lidi, oni nás odvezou domů."
"Cože?" zajásám a skočím Tomovi do náruče. Samozřejmě se neraduji jen já. Radují se všichni.

----------

Tom:

Tak dlouho jsme tam byli a teď jedeme konečně domů. Možná se mi bude i dokonce stýskat. Ale né to ne. Budu rád, že budu doma. Teď tu stojím na přídi lodi a dívám se na ten ostrov, který se nám čím dál tim víc vzdaluje. Za pas u sebe držím Billa. Všichni jsou vevnitř, takže to nikdo nevidí. Docela by mě zajímalo, jak budou reagovat rodiče až přijedeme domů. Jestli na nás ještě čekají, nebo jestli už se s mířili s tím, že nám nikdy neuvidí. Jestli tam vůbec ještě bydlí. Nevím co by jsme dělali kdyby ne. Jestli si na nás vůbec pamatují, ale to určitě ano. Odjeli jsme přeci před rokem. Je to teprve rok a za tak krátkou dobu, by žádný rodič na své dítě nezapoměl. Normálně by táta s mámou vyváděli kde jsme byli, ale myslím, že budou rádi, že jsme doma. Vždycky jim bylo úplně jedno, že jsme dospělý, stejně se k nám chovali jako k dětem. I když jsem si stěžoval, tak mi to nevadilo. Byl jsem vždycky rád v objetí matky.

"Tomi? My jedeme domů," usměje se na mě Bill a políbí mě.
"Ano Billí, my jedeme domů," polibek mu oplatím a více si ho natisknu na sebe.

-------------

Stojíme tu už takovou dobu až konečně začneme rozpoznávat v dálce něco jiného něž je voda.
"Vidíš?" ukazuje Bill šťastně na zemi, ke které se blížíme. "Tome, my budeme brzo doma," zajásá Bill a pevně mě obejme.
"Ano Billí, budeme." Ani se mi tomu nechce věřit, že po takové době, budeme zase doma. Doma v teple a u rodičů. Uvidím je znovu a Scotyho, ten mi taky strašně chyběl čumáček můj. I když si teď domů vezu ještě jednoho čumáčka. Usměju se na Billa.

Díváme se jak se země přibližuje víc a víc až konečně zakotvíme. Všichni vylítneme jak zběsilý. Před lodí už na nás čeká policie. Kapitán lodi jí zavoval, aby si nás vyzvedli. Všechny nás odvezli na stanici, kde s námi něco sepsali. Zavolali rodičům a potom nám oznámili, že na nás už čekají. Na policejní stanici jsme strávili asi dvě hodiny. Teď konečeně jedeme domů. Těším se tam. A Bill očividně taky. Nikdy jsem nevěřil, že budu tak moc rád doma. Nikdy už na loď nesednu. Nikdy v životě už loď nechci vidět. Tohle byla hodně velká skušenost a myslím, že docela stačila.

Když dojedeme k baráku, oba vyskočíme z auta a běžíme k hlavním dvěřím. Policie jde na námi. Nikdy jsem je neměl rád, ale teď jsem rád, že tam byli. Otevřeli se dveře a za nimi stáli oni. Naši rodiče, po kterých se nám tak moc stýskalo. Vpadli jsme jim do náruče. Mamka brečela a když jsem se podíval na tátu, viděl jsem, že mu také tečou slzy. To je snad poprvé co vidím tátu brečet. I mě a Billovi se spustí slzy při tomto setkání. Jsem teď snad ten nejšťastnější člověk na světě. Jsem doma. Po tak dlouhý době, jsem opravdu doma. Nikdy jsem si nic víc nepřál, za tu dobu co jsme tam byli. Policie ještě něco potřebuje s rodiči vyřídít, takže nás poslali do vnitř. Opravdu se k nám někdy chovají jako k malým, ale jsem rád, že jsem doma. Ve vnitř mi Bill skončí v náruči.

"Nemůžu tomu uvěřit. Tome, my jsme opravdu doma."
"Ano Bille, my jsme doma, opravdu. A slibuji ti, že už nidky nevkročíme na žádnou loď. Nikdy tě na žádnou nepustím!"
"Děkuju Tome, že jsi se mnou celou dobu byl," políbí mě a já mu polibek opětuji.

O pár minut později do místnosti přijdou rodiče a nastane další dlouhé vítání. Byla to hnusná skušenost, ale opravdu jsem rád, že jsem doma. Nikdy jsem snad nebyl radši. Nic mi není cenější než domov. Tedy vlastně jedna věc jo. Bill. Ten mi je cenější jak všechno na švětě. Nemít ho, tak nežiju. Ale je to naše tajemntví. Tajemství, které nikdy nikdo nesmí vědět. Jen my dva... KONEC...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 _____ _____ | Web | 23. července 2011 v 23:03 | Reagovat

Jůůů ..^^  Jsem tak ráda, že to dopadlo dobře :) ♥ a ještě víc jsem ráda, že jsi tu povídku sem dala už teď :D :) Je to fakt krásná povídka :*A jsem ráda, že takhle skončila :) šťastně! :) ♥ miluju tvé povídky, ale můj názor na tuhle znáš, no :D ale i přesto ji mam ráda a těším se teda na tu další :PP ♥ Nádherný!! :) ♥ Krásný konec, Terý :* ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama