Ztroskotání 6.díl

19. července 2011 v 18:29 | Terý Kaulitz |  Ztroskotání
Tom:

Je tu zmatek. Všichni tu pobýhají jak zběsilý a já pořád nevím o co jde. Když jsem přišel do pokoje za Nikky, tak tam nebyla. Jsem rozhodnutý dostat se k Mikeovi a dozvědět se, co se děje. S velkou námahou se dostanu mezi těma lidma k chodbě, která vede do místnosti, kde je Mike. Otevřu dveře. Zastaví se mi dech, při pohledu na zaplavenou chodbu. Teď mi dochází co se děje. Tak klid Tome. Buď v klidu, vše bude v pohodě. Bill. Kde, kde je můj Bill. Že já idiot ho tam nechal zase samotnýho. Musím ho najít, ale kde ho mám hledat? Mám o něj takový strach. Strach, že ztratím toho nejdůležitějšího člověka v mím životě. Člověka, který mi ve všem a se vším rozumí ze všech nejvíc. Musím ho najít, když už zemřeme, tak jedině spolu.


"Bi..." Otočím se s úmyslem zavolat na Billa jesli není náhodou někde poblíž, ale než stačím doříct jeho jméno smete mě vlna vody. Vůbec jsem to nečekal, snažím se nadechnout, ale nemůžu, nemůžu se nadechnout. Vlny vody se předhánějí, lítají sem tam. Pomalu začínám ztrácet vědomí. Mám strach...

-------

Bill:

Probudí mě vlna vody, která mi omyje obličej. Vyprsknu vodu, která se mi nalije do pusy a pomalu otevřu oči. Prudké bílé světlo mě okamžitě zaslepí. Chvíli to trvá než se rozkoukám, ale po chvíli je to v pohodě. Trochu zvednu hlavu, abych zjistil, kde to jsem a co se vlastně stalo. Ležím v mokrém písku a okolo mě je všude voda. Slaná voda, fuj. Až když zjistím, že jsem někde bůh ví kde, na nějakém ostrově nebo co to je, mi dojde, co se stalo. Loď, voda, mužíček, alkohol, holky, kluci, Tom. Kde, kde jsou všichni? Nikoho tu nevidím. Zakašlu si, abych vykašlal tu hnusnou vodu z plic. Rychle se zvednu, když si uvědomím, že ležím pořád v té vodě. Jsem zmatený, co tu budu dělat? Musím se podívat, jestli tu někde nejsou i ostatní.

Rychle vyběhnu z vody dál na pláš a rozhlídnu se. Teprve teď mě přepadne strašný strach. Nikoho nevidím. Nikdo tu není, vidím jen stromy, vodu, písek a zase vodu a zase písek. Předemnou je nějaký prales, jungle les, nebo co to je. Bůh ví co se v něm skrývá za příšery.

Cítím, jak mi něco šimrá na noze. Zasměju se, ale když se podívám směrem na mé nohy, smích mě přejde. "ÁÁÁÁÁ..." zakřičím a setřesu to z nohy. Rychle popojdu z toho místa. Já, já měl na noze pavouka, fuj. Oni tu jsou pavouci. Co budu dělat. Vždyť bez Toma to tu nezvládnu. Znovu se usadím do písku, smotám se do klubíčka a chytím se za kolena. Bojím se. Bojím se toho co bude dál, jak to zvládnu, vždyť tu jsem sám a nikde nikdo. Do toho lesa se jít bojím, ale v tom nemůže přeci nikdo žít, to je blbost. Z mích očí se zpustí proud slz. Nejde zastavit. Mám strach...

Tom:

"Tome... Tome prober se, slyšíš mě? Haló, to jsem já, Mike..." slyším nad sebou. Pomalu otevřu oči. Vidím jen prudké bílé světlo. Po chvíli začnu rozeznávat osobu, která je nademnou. Opravdu je to Mike, tak jak mi říkal. Jakmile vidí, že se začínám probouzet, posadí mě vedle sebe. Mrzutě a unaveně se na nj zadívám.
"Co se stalo?" zeptám se zmateně, ještě nejsem schopný přemýšlet.
"No... Tvá loď šla ke dnu, nevím proč, ale bylo to asi kvůli těm ránám. Ale nevím od kuď vycházeli, snažil jsem se to zjistit, ale nic jsem nenašel. Chtěl jsem ti to říct, ale nemohl jsem odejít od řízení..."
"Počkat..." zastavím ho. "Já za tebou posílal Billa, on za tebou nebyl?"
"Ne, nikdo za mnou nebyl, kdyby jo, tak by jsme tu teď nebyli. Kdybych tam nebyla sám, možná by se dalo zjistit, co to je za rány a nějak to vyřešit."
"Takže mi lhal... Říkal, že za tebou byl, a že jsi řekl, že je to v pohodě!"
"Ne, opravdu tam nebyl."
"Ach jo," povzdechnu si. "Hlavně, že jsem mu to říkal. No nic, kde jsou ostatní? Nebo, tu jsme jen my dva?"

"Ne ostatní jsou támhle..." ukáže na místo nedaleko nás. Je tam asi 6 lidí.
"To-to je všechno? Ze 100 lidí? No to si děláš legraci, že jo?"
"Bohužel nedělám. Je tu Denis, Nikky, Andy, Denny, Cat a Maky. Ale no víš, Tome, není tu Bi..." nenechám ho domluvit.
" A kde je Bill? Prosímtě řekni mi, že tu je, že je tu sváma taky."
"Tome to je právě to. On tu není. Nevíme kde je, nemohli jsme ho najít. Dívali jsme se po něj. Věděli jsme, že by jsi ho ti chtěl, ale opravdu tu není."
"Že by jsem ho tu chtěl mít? Já ho tu chci mít pořád, hned, nemůže bejt mrtví prostě nemůže!!" zakřičím na něj vzteklým tónem a rychle se zvednu. Musím ho najít a nezajímá mě kde. Prostě ho najdu, vím že je živý. Vím to. Kdyby nebyl, cítil bych to. Cítim bych, že jsem ztratil mé druhé já. Musí být na živu!

"Je mi to líto Tome.."
"Jak líto? On není mrtvý, nemůže být mrtvý, to-to není možné, není to možné, já-já cítil bych to. Musím ho najít, musím mu pomoct. Jestli je tu někde sám, tak to nezvládne. Je to můj malý bráška a já ho tu nesmím nechat. Ne-ne tady. Ne tady, kde to vůbec nezná!! Já ho musím nají, vím, že tu někde je!" rychlím a plynulím krokem se rozejdu k lesu, který je předemnou. Jakmile se ohnu, přieltí ke mě Nikky.

"Ty jsi už vzhůru..." pevně mě obejme. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku." opatrně jí dám od sebe. Hodí nechápavý pohled a chytne mě za ruku, když chci odejít. "Kam jdeš? To mě tu necháš samotnou?"
"Nenechám..."
"To jsem ráda." přeruší mě. Chce mě odtáhnout k nim, ale já pokračuji.
"Nechám tě tu se 7 lidmi, to snad zvládneš, já jdu najít Billa."
"Billa? Ale ten je mrtvý, kdyby nebyl, byl by tu s námi." chytím ji za ruku a surově ji zmáčknu.
"Tohle, už tebe nechci nikdy slyšet jasný? Není mrtvý, nebudeš tu sama, takže se nemáš čeho bát!" řeknu jí zlostně. Jen polkne, vytrhne se z mého stisknutí a odejde k ostatním.

"Tome, ale nemůžeš tam jít sám. Neznáš to tu, co když se ztratíš?"
"Tak pojď se mnou! Miku musím ho najít."
"Ale já to tu taky neznám"
"Fajn, tak půjdu sám."
"Ne to ne. Samotnýho tě jít určitě nenechám!"
"No tak pojď a nemel!"
"Dobře, ale jsi Tome připravený na to, že ho možná nenajdem? Je to málo pravděpodobný, že by někde byl!"
"Ne na to opravdu připravený nejsem! Určitě tu někde je! Musí! Tak pojď!"
"No dobře...!"

Povzdechne si a řekne ostatním, že se hned vrátíme, že se jdeme podívat po Billovi. Ostatní je přikývnou a dál se věnují své debatě. Nechápu Mika. Jak se mě může zeptat, jestli jsem připravený na to, že ho možná nenajdeme? Musíme ho najít! Klidně ho budu hledat do rána, ale jsem si jistý, že tu někde je.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Skyla94 Skyla94 | 19. července 2011 v 18:33 | Reagovat

Hmmm, musím uznať že na písanie máš talent, len viac menej nedocenený talent, už som videla viac mizernejších autorov ako si ty ktorý majú plno čitateľov...je škoda že dobrý talent nevie nikto oceniť ;)

2 Nicole* ->http://love-chair.blog.cz Nicole* ->http://love-chair.blog.cz | Web | 19. července 2011 v 18:38 | Reagovat

Bohužel toto nemám ráda,né tvoje povídky,ale obecně :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama