Ztroskotání 9.díl

19. července 2011 v 18:31 | Terý Kaulitz |  Ztroskotání
Autor: Terý & Nisch
Tom:

Nemusel jsem ho hledat dlouho. Už ho vidím. Sedí na nějakém šutru a pláče. Skloním hlavu a sednu si vedle něj. Jakmile mě spatří, otočí se ke mě zády a pláče dál. Jdu k němu a zezadu ho obejmu.
"Billi copak... Proč pláčeš?" pohladím ho po tváři. Chce se zase otočit na druhou stranu, ale já ho nenechám. Pobídnu ho k tomu, aby mi řekl, co se mu stalo.
"Tomi, kdyby jsi věděl..."

"Je to kvůli Nikky?" Vidím jeho překvapený výraz. Asi netušil, že o tom vím, a že mi je to jasné pro pláče.
"K-když já už na to nemůžu koukat...Ja-jak se tam oblejzáte a-a jak jí říkáš jak jí miluješ... Já myslel jsem, tedy doufal, že... že to jak jsi mě políbil v koupelně něco znamenalo, ale asi jsem se mýlil. Promiň mi to Tome, vím, že jako tvůj bratr jsem selhal, ale už to prostě nevydržím. A to jak jsem tě teď viděl. Ty a...ona. Prostě jsem to už nevydržel. Promiň mi to." znovu ho pohladím po tváři. To jsem opravdu nečekal. Netušil jsem, že mu opravdu tak ubližuju, a že opravdu ke mě cítí něco víc, než jen bratrskou lásku.

"Bille, co to povídáš jakto, že jsi jako bratr selhal, tohle neříkej. Víš, že to není pravda. A pokud jde o Nikky, myslím, že s ní už je konec. Řekla věci, které jsem nevěřil, že by dokázala vypustit z pusy, ale ona to dokázala. A pokud se nedokáže srovnat s tím, že ty jsi pro mě na prvním místě, nemá cenu s ní dál zůtávat."

Bill mě jen překvapeně pozoruje, v jeho očích vidím, že je opravdu překvapený, ale zároveň šťastný.
"Myslíš to vážně Tomi?" zašeptá a přitiskne se ke mě. Podívám se do těch jeho nádherných čokoládových očích a s lehkým úsměvem přikývnu.
"Myslím Billi. Bylo to tak a vždycky bude. Jediný kdo je u mě na prvním místě jsi ty."Poslední část věty řeknu sotva slyšitelně a své rty jsem přitisknu k těm jeho. Trošku ho tím překvapím, ale okamžitě začne spolupracovat. Naše rty do sebe dokonale zapadnou. Cítit chuť jeho rtů je jako splněný sen. Jako něco, po čem jsem dlouhou dobu toužil, ale nemohl jsem to mít.
"Tomi.." vydechne zvrušeně Bill, když se můj jazyk probojuje k tomu jeho.

---------

"Nikky můžu s tebou mluvit?" přistoupím k Nikky, která se na mě hned otočí a otráveným pohledem se na mě podívá.
"O co jde?" zeptá se a přitáhne si mikynu blíž k tělu.
"Tohle bych radši řešil mezi čtyřma očima. Pojď prosím se mnou." podám ji ruku, abych jí pomohl vztát a jdeme dál od ostatních, tak aby nás neslyšeli.

"Tak vzpusť!" Řekne Nikky a založí si ruce v bok.
"Víš, týká se to nás dvou... To co jsi řekla o Billovi, bylo hodně hnusný. Ty moc dobře víš, co pro mě Bill znamená," nechápavě se na mě se zvednutým obočím podívá.
"A není to snad pravda, vždyť trávíš více času s ním jak se mnou. Bylo by lepší, kdyby vůbec nebyl."
To už se neudržím a dám ji facku. Nikky se chytne za tvář a vyděšeně, ale závoveň naštvaně mě pozoruje.
"Teď ti něco řeknu... Bill je nejdůležitější osoba v mím životě. Je to moje druý já. Můj život... Nedovolím nikomu, aby o něm takhle mluvit a zvlášť né tobě. Co se s tebou stalo? Kde je ta milá holka, do které jsem se zamiloval... Ta, která mě vždycky chápala a byla mi oporou. Kam zmizela?"
"Odjela na Maledivy!" řekne ironicky. "Myslíš si, že by každá holka snášela to, co jsem musela snášet já? Hodně dlouho jsem s tebou měla trpělivost, ale dál už prostě nemůžu. Víš jak mi vždycky bylo, když jsme měli mít rande a ty jsi mi vždykcy zavolal, že nemůžeš, že jsi Billovi slíbil tamto a támhleto? Já už Tome prostě takhle nemůžu, nejde to. Myslela jsem, že bych to nějak překousla a Billa si oblíbila, ale čím víc jsem ho poznávala a byla jsem s tebou, tím větší nenávist jsem k němu začala pociťovat." řekne skoro na jeden nádech a v očích se jí začnou lesknout slzy.
"Nikky," povzdechnu si. "Omlouvám se za to, že jsem na tebe neměl čas ale... Vždycky bych dal Billovi přednost před tebou."
"To už jsem poznala... Víš Tome, myslela jsem si, že by jsi ty mohl být ten pravý. Milovala jsem tě a stále miluju, ale... Myslím, že tenhle vztah už nemá budoucnost." konec věty skoro zašeptá a z očí se jí spustí slzy. Jen jí chvilku mlčky pozoruji. Na jednu stranu mi je jí líto, ale na druhou stranu má pravdu. Tenhle vztah by opravdu neměl budoucnost.

Přistoupím k ní a obejmu jí. Přitiskne se ke mě a chvilku tam jen tak stojíme v objetí.
"Takže... To je asi konec viď?" povzdechne a podívá se mi do očí. Setřu jí z tváří horké slzy a přikývnu.
"Vypadá to tak, ale byl bych rád, kdyby jsme zůstali alespoň přáteli." podívám se na ní s nadějí v očích. Mám jí rád, ale poslední dobou spíše jen jako kamarádku. Takže si myslím, že kamarádství je mnohem lepší řešení, než vztah plný komplikací. Nikky se jen pousměje a nakloní se ke mě.
"Souhlasím..." přikývne a políbí mě na tvář. Po té se odtáhne a podá mi ruku, jako když se dva lidé seznamují. "Pouze kamarádi."
"Pouze kamarádi," zopakuji a přijmu její ruku. Jen se smutně pousměje a rozejde se zpátky k ostatním.
"Ty nejdeš?" zavolá na mě s úsměvem.
"Vždyť už jdu," zasměju se a rozeběhnu se za ní.

--------

Když se vrátíme do tábořiště, všimnu si Billa zvláštního pohledu. Snažím se to ignorovat a sednu si mezi ostatní.
"Nikky, proč jsi brečela... Co se stalo?" zeptá se najednou Cat, která se pořád svíjí v Andyho náruči. Nikky se na mě jen tázavě podívá a já přikývnu.
"Víte... S Nikky by jsme vám chtěli něco říct..." na chvilku se odmlčím a pohlédnu na ní. "Rozešli jsme se," všichni nás zaskočeně pozorují.
"To-to nemyslíš vážne." Vykoktá ze sebe Mike.
"Myslí to smtelně vážně!" řekne Nikky. "Dohodli jsme se na tom, že bude nejlepší když náš vztah ukončíme. Nemělo by to budoucnost. Zůstaneme ale dál přáteli."
"A já se těšila, že vám jednou půjdu na svatbu." vypískne smutně Maky.
"Co naděláš, já furt říkl, že jejich vztah nemá budoucnost." začne se tlemit Mike. Všichni tam teď začnou řešit to, proč jsme se rozešli, samozřejmě s notnou dávkou ironie. Jediný kdo mlčí a zaraženě hledí do ohně je Bill. Vztanu a přisednu si k němu.

"Copak Bille?" zeptám se a položím mu ruku kolem ramen.
"Nic, já jen... To jste se rozešli kvůli mě?" podívá se mi zpříma do očí. Nevím co mám odpovědět, tak pouze přikývnu.
"Proč?" zašeptá nechápavě. Zhluboka se nadechnu.
"Co kdyby jsme se šli projít a já bych ti to řekl při té procházce."
Bill pouze přikývne, potom se oba zvedneme a jdeme pryč od ostatních.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama