Kluk z Ulice 9.díl

10. prosince 2011 v 14:00 | Terý Kaulitz |  Kluk z Ulice (+ _____)
Autor: Terý & _____
Warning: Twincest



"Au," zaskuhral Tom. Pomalu se zvedl, oprášil se a podíval se na černovlasého chlapce. Ten

tam stál, zatímco mohl utíkat. Ale nedovolila mu to zvědavost. Někoho mu ten dredatý chlapec připomínal.

"P-promiň," koktavě se mu omluvil a sklopil oči do země.

"Ne, to já promiň. Nevěděl jsem, že tu někdo je," zakroutil Tom hlavou. Věděl, kdo to je, ale nechtěl tomu uvěřit. Proto byl stále v klidu.

"Ne, ty za to nemůžeš," pousmál se Bill. "Tak… už abych šel."

"Ne! Nechoď, prosím!" zakňučel Tom. Bill ho se zvednutým obočím pozoroval a dožadoval se odpovědi na jeho otázku, která byla jasná už jen z jeho pohledu. "Myslím, že tě znám," přivřel dredáč oči a zkoumal Billa. Jo, je to on. Musí to být on. Ale co tu dělá? Otázky v Tomově hlavě se střídaly jedna za druhou, ale ani na jednu Tom neznal odpověď.




Ale najednou, jako by Tomovi někdo hodil ho hlavy odpověď. Utekl. Proto tu je. Všichni ho

hledají a on se schovává tady. "Taky jsem tě už někdy viděl," usmál se Bill a tím Tom vytrhl z

jeho myšlenek. Už mu chtěl Tom říct, že ho viděl v té uličce, že ho tenkrát málem okradl, ale zadrhl

se. Měl tu pře sebou kluka, kterého se snažil najít a kdyby to řekl, asi by se mu zase ztratil a to

určitě nechtěl. Rozhodl se, že s ním začne od znova. "Jo, ale nevím kde," pokrčil Tom rameny a usmál se. "Jsem Tom."

"Biil," zasmál se černovlásek a podal mu ruku.


"Máš krásný jméno," usmál se na něj Tom. Byl i krásný. Jeho pleť, která vypadá tak hladce, černé dlouhé vlasy a plné rty - to ho dělalo tak krásným.

"Děkuju," zamumlal Bill plaše. "Co tu děláš? Sem nikdo nechodí," zasmál se potichu. Trošku ztrácel jistotu, že by ho tady nemohli najít. Co když sem někdo přijde? Rychle zavrtěl hlavou a raději tuhle myšlenku zahnal.

"Šel jsem se projít," pousmál se Tom. "Neboj se, tady tě nikdo nenajde," řekl Tom, jako by snad četl chlapci myšlenky.

"Co ty o tom můžeš vědět?" zamračil se Bill.

"Vím, odkud jsi. A z děcáku pouští až od 18ti a nebo na adopci, ne?" Tom vylezl do vagónu a sedl si.


Černovlásek vylezl k němu a sedl si vedle něj. Skoumal každý kout jeho obličeje. Nemohl se zbavit dojmu, že ho opravdu už někde viděl, ale nemohl si vzpomenout kde.

"No jo, až od osmnácti," pokrčil Bill rameny a zadíval se do země. Vzpomněl si na svou milovanou vychovatelku, která mu tak moc chybí. Byl přesvědčený o tom, že už ji nikdy neuvidí.

"A navíc… hledají tě a jsi všude v televizi, takže tvůj obličej by poznal každý," usmál se na něj Tom. Chtěl to zahrát na to, že ho viděl v televizi, proto mu připadal tak povědomí. Ale tak to nebylo. Moc dobře si pamatoval na den, kdy ho viděl poprvé.


"Už jsem i v televizi?" zasmál se Bill a povzdychl si. "Brzy mě najdou a já budu muset jít úplně někam jinam… Třeba i vypadnu z tohohle města."

"Třeba bys mohl jít ke mně," usmál se Tom.

"Ne, to je blbost. To nejde. Udělal bych ti průser a to nechci," zakroutil černovlásek hlavou.

"Proč by to nešlo?"

"Nemůžu ti přidělávat starosti. Opravdu ne." Tohle přeci nejde, pomyslel si Bill. Nechtěl mu přidělávat problémy a on věřil, že by nějaké mohly být. Přeci jenom kdyby ho

našli u Toma… Ani si nedokázal představit, co by se dělo. Bylo by to ještě horší. Zatáhl by do toho i jeho a to opravdu nechce.


Tom sklonil hlavu. Nechtěl, aby mu zase zmizel, chtěl ho mít u sebe, chtěl ho vídat. Nechápal to, ale měl potřebu ho chránit, což mohl jedině, když by to měl u sebe. Najednou ho napadla jedna taková myšlenka. "Tak k nám pojď oficiálně. Překecám rodiče a vezmeme si tě domů," usmál se na něj doufaje Tom.


Billovi oči se rozzářily.

"Myslíš, že by to vyšlo?"

"Kdybych je překecal, tak ano. Peníze jim nedělají problém, ale nevím, jestli budou souhlasit. Nejsou vůbec doma, ale myslím, že to by moc nevadilo. Zamilujou si tě hned na první pohled, jsi roztomilý a hezký," přiznal Tom. Billovi tváře nabíraly červené barvy.

"Ale… kde bydlíš? Jestli je to daleko, tak… to bude problém," skousl si ret.

"Jenom kousek. Neboj, tam lidi nechodí," mrkl na něj Tom.

"Dobře, tak jdeme," usmál se Bill a seskočil z vagónu na pevnou zem. Počkal na Toma, který také seskočil a vydal se pomalu cestou

domů, černovlásek hned cupital za ním.


Asi v půlce cesty se Bill z ničeho nic zastavil. Tom to okamžitě zaregistroval a stočil na něj

pohled.

"Děje se něco?"

"Není to blbý? Známe se sotva půl hodiny a už se tu cpu domů? Nemůžu přeci otravovat u lidí, které vůbec neznám," sklonil Bill hlavu. Před tím mu to nedošlo.

Tak moc toužil po tom mít rodinu a nedošlo mu, že by to nebylo moc dobré. Tom ale rezolutně zakroutil hlavou.

"Už jsem ti říkal, že si tě hned oblíbí… tak jako já," usmál se na něj To, vzal ho za ruku a znovu se rozešel k domovu. Měl pocit, jako by ho znal celý život, i když se nad tím

zamyslel, tak si uvědomoval, že si vede domů kluka, který ho chtěl okrást. Tuhle tu vzpomínku ale odhodil někam pryč. Doufal, že mu to rodiče dovolí, chtěl mít brášku.


Když vešli do domu, Bill nemohl věřit vlastním očím. Takový luxus nikdy v životě neviděl. Došlo mu, že musí být bohatí a to né málo. Podíval se na Toma. Na ústech mu zářil úsměv, když viděl, že v obývacím pokoji už jsou oba rodiče. Vešel do obývacího pokoje a usmál se. "Mami, tati, tohle je Bill. Chtěl bych se vás ohledně Billa na něco zeptat," přivedl Billa před ně, načež se Bill usmál tak, že by okouzlil snad každého ve vesmíru.


"Co chceš, Tome?" podíval se na něj táta a pak si prohlédl i Billa. Opravdu byl roztomilý. Netušil, co po něm Tom chce.

"Co říkáte tomu, že bychom si ho adoptovali?" Tomovy se rozzářily oči.

"Cože? Proč?" zakroutila Tomova mamka hlavou. Neznala jediný důvod, proč by měli Billa

adoptovat.

"Ty chceš bráchu?"

"Jo! Chci… A jak moc," usmál se Tom.

"Ale nikdy jsi nám o ničem takovém neříkal," zasekl se jeho otec.

"No, přemýšlel jsem a došel jsem k závěru, že by bylo fajn mít někoho, komu bych se svěřil a nebyli to jenom kamarádi. Chápete, co tím chci říct? Mami, tati, tohle je kluk, který je tak nešťastný. Vždyť se na něj podívejte. Vypadá hrozně utrápeně," zkusil to Tom z jiné stránky.

Jeho matka si povzdechla a vstala. Několikrát Billa obešla, aby si ho prohlédla a pak se podívala na Toma.


Nevěděla, jestli má synovi dovolit, aby měl bratra. Moc dobře si uvědomovala, že by to bylo hodně papírování a bylo by to složité, ale její láska ke svému dítěti a soucit nad cizími nad ní zvítězil. Ovšem potřebovala si o tom všem ještě promluvit s otcem a to o samotě. Už chtěla říct, ať na chvíli jsou pryč, ale potom se zasekla. Zastavila se a podívala se Billovi do očí a zkoumala jeho obličej.
"Tome?"
"Ano mami?" řekl Tom doufaje, že to povolí. Tam moc mu chtěl pomoct a věděl, že by byl určitě i tenhle kluk rád. Také věděl, že se s ním musí pořádně poznat, protože jestli to rodiče dovolí, tak by se Bill asi cítil blbě, mezi cizími.
"Není to ten kluk, který utekl a je všude ve zprávách?" podívala se matka s pozvednutým obočím na svého syna.



Tom nevěděl, co má odpovědět. Nad matčinou otázkou přímo zmrzl. Povzdychl si a rychle přemýšlel, jak by to zamluvil.
"Ne, mami, to se ti musí jenom zdát," usmál se Tom a přitáhl Billa k sobě, aby se na něj matka nemusela dívat tak z blízka.
"Ale ano, Tome. Je to on," zamyslela se žena a podívala se na Toma.
"Mami, to se ti jenom zdá," ujišťoval ji Tom, doufal, že to nějak zakecá, ale jeho matka byla přímo neodbytná.
"Nemusíš mi lhát," zavrtěla hlavou. "Teď ho budeme muset odvést na stanici. Takže se začněte oblíkat," zavelela a rozešla se do ložnice, ale Tom ji zastavil.

"Ne, mami, počkej," vykřikl hlasitě. Matka se zastavila a otočila se na něj.
"Vypadá snad, že by se tam chtěl vrátit? Mami," zakňučel Tom jako štěně. "Prosím. Nevíš, co to je být uzavřená jen v jednom domově. Jen.. mezi stejnými lidmi a-"
"A ty to snad víš, Tome?" přerušila ho.
"Ne, nevím, ale dokážu si to představit. Prosím," škemral dál. Matka si prohlédla svého syna a rozmýšlela se, zda mu má vyhovět. Najednou si vzpomněla, jak její syn utekl a měla takovou radost, když přišel domu.
"No," nadechla se, "tak dobře."


V tu ránu Tom vyletěl a přilepil se na ní. Měl takovou radost, že si ani neuvědomoval, že svoji matku trochu dusí. Odtrhla ho do sebe a usmála se. Ráda viděla, když její syn má radost.

"Ale stejně budeme muset jít tam, odkud utekl. Musím všechno vyřídit a to není tak snadné. A po tom útěku už vůbec ne."

"Ale mami. Táta je právník, ten to určitě nějak udělá," podíval se na svého otce Tom. Na ústech mu hrál pobavený úsměv. Nakonec ale přikývl.

"Děkuju," zašeptal potichu Bill. Měl radost, ale nevěděl, jak jí má dát najevo. Vždycky toužil po tom, někam patřit a teď měl tu možnost.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 beepinka beepinka | 10. prosince 2011 v 21:06 | Reagovat

Moc krásnej díl. Doufám,že to vyjde a Bill bude mít rodinu :)

2 Verů...♥ Verů...♥ | 26. března 2012 v 13:41 | Reagovat

Šup šup další.:) To je úžasný.:)

3 KarlaSka KarlaSka | 2. května 2012 v 21:09 | Reagovat

Moc hezkej díl i povídka, je to absolutně úžasný je mi Billa tak líto :( zajímalo by mě, jak bude reagovat, až zjistí, odkud ho Tom zná ;) už se těším na další dílek, doufám, že bude brzy :)

4 KarlaSka KarlaSka | 2. května 2012 v 21:09 | Reagovat

Moc hezkej díl i povídka, je to absolutně úžasný je mi Billa tak líto :( zajímalo by mě, jak bude reagovat, až zjistí, odkud ho Tom zná ;) už se těším na další dílek, doufám, že bude brzy :)

5 Midori Midori | Web | 14. března 2013 v 1:08 | Reagovat

Konečně bude mít Billí rodinu, to je krásný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama