Na plný plyn 8.díll

9. června 2012 v 12:00 | Terý |  Na plný plyn
Autor: Terý
Warning: Twincest



Bill:

Přede mnou stál, mě velice známí Chris. Jediný člověk, který spojuje mě a mého bratra. Kluk, kterého jsme oba dva od mala nenáviděli. Sice jsem s ním chodil do třídy, ale nikdy jsme si k sobě nenašli cestu. Ba naopak. Více arogantního kluka, jsem v životě neviděl.
"Promiň, asi jsi si mě s někým zplet!" odsekl jsem a rychle se vytratil z jeho okolí. Nepotřeboval jsem, aby mě poznal zrovna on.
"To je divný, řísahal bych, že ho znám," zaslechl jsem ještě, jak si povídá s klukem naproti němu, než jsem se mu ztratil z dohledu. Raději jsem nad tím, mávl rukou. Nepotřeboval jsem myslet ještě na moje odhalení.

Jakmile jsem zašel za roh, okamžitě u mě stálá Cat a vykuleným pohledem.
"Kdo to byl? Co když tě poznal? Musíme vypadnout Bille!"
"To byl kluk, kterýho jsem doufal, že nikdy už nepotkám, ale stalo se. Ano, máš pravdu. Musíme vypadnout. Já si myslím, že mě nepoznal, ale nechci to riskovat," usmál jsem se na ni a vzal ji za ruku pryč. Ona byla v tuhle chvíli jediný člověk, kterýmu jsem důvěřoval. Tedy, úplně důveřoval. Měl jsem je rád všechny, ale věděl jsem, že tam může být někdo, kdo je s Tomem, nebo s Markem. Byl jsem toho názoru, že stát se může cokoli. Ale docela jsem se divil. Cat bych měl věřit zrovna ze všeho nejmíň, protože to ona jedila pro Marka, ale je to přesně naopak.


Bez řemýšlení jsme se odebrali do auta a vyjeli jsme směr garáž za ostatními.

Tom:

"Tak už jsi něco vymyslel?" přiběhl ke mně David a posadil se naproti mně na pohovku. Byl celý udýchaný a spocený.
"Ty jsi běžel?" zeptal jsem se s pozvednutým obočím.
"Jo. Bál jsem se, že tě už nestihnu," usmál se a já se tomu jen zasmál. Toho kluka jsem měl rád. "Tak vymyslel?" byl dost nedočkaví, ale já jsem se mu určitě nedivil. Také bych byl.
"No... vlastně ano."
No tak povídej!"
"No... jelikož musíme Michaila nechat úplně bez dozoru, tak jsem si uvědomil, že máme i malý sledovací zařízení, který když se na něj šikovně zachytí, tak si toho nevšimne on sám. Zbaví se náramku, ale my pořád budeme vědět, kde se nachází. Pak už budeme jen sledovat, kdy se spustí alarm a vyjedeme tam, kde bude naše malý zařízení," mrkl jsem na něj. Byl jsem na sebe hrdý, že jsem tohle vymyslel, ale nebylo to vše.

"Tome! Ale to je geniální! Doufám, že zase uvidím Tery. Tak moc mi chybí," sklonil smutně hlavu. Nedivil jsem se mu. Znal jsem to, když jsme se od sebe s Billem rozdělili. Nikdy jsem nemohl pořádně vysvětlit, co k němu vlastně cítím, ale nejtěžší na světě bylo to, že jsem ho ztratil. Neříkám, že mi teď nechyběl, ale byl jsem rozhodnutý, ho dostat tam, kam patří. I když to bude asi hodně složité. Ale věřil jsem tomu, že to zvládnu, tak jako všechno.
"Já vím," přikývl jsem a šibalsky jsem se usmál. A to ještě zdaleka nevěděl všechno. Bylo to ode mě hnusný, ale nemohl jsem mu říct, co je ještě v plánu, a že i kdyby Michail neměl to zařízení, že je stejně chytíme. Ale Davidovi jsem to musel říct, až na poslední chvíli.

------- ----

Bill:

A je to tady. Den, na který jsme všichni čekali. Dnes byl den, kdy jsme měli dostat Michaila ven. Nemohu ani popsat, jak moc se na něj těším. Až ho zas obejmu. Ani mě nenapadlo, že by se mohl chovat jinak, než se choval dřív.
"Bille?" zastavila mě Cat, když jsem chtěl vyrazit. Věděl jsem, že teď už je v bytě. Že ho teď přivezli a už je jen na nás, ho tam odsut dostat.
"Ano?"
"Nenapadlo tě třeba, že je to léčka? Třeba jim je to jasný, že se o to budeme pokoušet a je to jen léčka, aby tě a nás chytli..."
"Cat, napadlo mě to, ale já to chci risknout. A navíc, když z něj dostaneme ten náramek, tak už něm nebudou mít žádné informace."
"No jak myslíš," pokrčila rameny a povzdychla si. Usmál jsem se a pevně ji objal.
"Cat... bude to v pohodě. Slibuju. Vím, že máš strach, ale neboj se prosím."
"Dobře," přikývla. Věděl jsem, že má stzrach, ale já ho ,ěl taky. Nechtěl jsem skončit v base. To byla strašná představa.

"Tak konec cukrování a musíme vyrazit!" přiběhla k nám Tery s vážným pohledem.
"Už jdeme!" odpověděl jsem ji a s Cat jsme se vydali k předem rozděleným místům. Zajel jsem si na místo, kde jsem měl čekat na Tery, aby mi předala Michaila. Abych řekl pravdu, tak jsem byl hodně nervózní. Nevěděl jsem, co se tam děje. Musel jsem jen věřit tomu, že to udělají správně a nezkazí to. V životě jsem tak nezvózní nebyl. Sedl jsem si do auta a vyhlížel Tery. Věděl jsem, že to jen tak rychle nebude. Připadalo mi to jako věčnost.

Tery:

Já a Mike jsme se vydali k bytu, kde měl být Michail. Měla jsem šílený strach, ale byla jsem si jistá tím, že to zvládneme. Tedy... zas až tak moc jistá jsem si nebyla. Vlasně... v životě jsem si nebyla ničím tolik nejistá. Slyšela jsem, co říkala Cat Billovi a měla pravdu. Co když s tím počítají, že tohle uděláme? Nechci skončit ma mřížema. A navíc... to bych určitě viděla zase Davida a to bylo to poslední, co bych chtěla. Sice jsem věděla, že on za nic nemůže. Že t všechno nastražil Mark, ale vidět jsem ho nechtěla. Ne, že by mi nechyběl, ale už jsem prostě patřila jinam.

"Máš strach?" vydala jsem ze sebe nejistě. Určitě na mě bylo hodně poznat, že jsem na pochybách.
"No... docela jo. Ale zvládneme to!" záviděla jsem mu jeho jistotu.
"Jo... sna jo."
"Musíš tomu věřit Tery," mrkl na mě. "Myslíš si, že nemám strach? Samozřejmě, že mám, ale když tomu nebude věřit, tak se to podělá."
"Já vím, máš pravdu, ale pořád si nejsem jistá, že nějakej Michail stojí za to, aby jsmevšichni skončili za mřížema!"
"Věř, že Michail za to opravdu stojí. Je to super kluk a nezaslouží si bejt zavřenej. Vždyť vlastně neděláme nic tak strašnýho, abychom za to museli bejt zavbřený, nemyslíš?" Měl pravdu. Věděla jsem to. Vlastně jsme opravdu nedělali nic tak strašného. Nechápala jsem, proč po nás tak jdou. A hlavně jsem nechápala Kaulitze logiku. Njdříve zavře svého nejlepšího kamaráda a potom jde po svém vlastním bratrovi, dokonce po dvojčeti. Ať jsem an tom s Davidem jakkoli, tak kdybych byla policajt, tak by mě snad ani nenapadlo, že bych ho měla zavřít. I kdyby někoho zavraždil.

Povzdechla jsem si a zkoušela se přesvědčit o tom, že to zvládneme. Bylo to těžké, ale po chvíli jsme tomu opravdu začínala věřit. Ovšem jen do té doby, než auto zastavilo.
"Tak a jsme tady," řekl a ukázal na panelák před námi. Tak a začíná to, pomyslela jsem si a vystoupila z auta.
"Jsi připravená?" podíval se na mě Mike a já přikývla. Ovšem lhala jsem. Nebyla jsem připravená. Měla jsem strach. Uklidňovaly mě snad jen Mikova slova a vědomí toho, že máme díky Nicol ty nejrychlejší auty na světě.
"Tak jdem. Dělej, jako by se nic nedělo. Jako by jsme byli normální lidé, kteří jsou na návštěvu," upozornil mě a já přikývla. Bylo to těžké, chovat se, jako by nic, ale nsštěstí jsem se uměla dost dobře ovládat, takže to zas až tak velký problém nebyl.

Vešli jsme do toho paneláku a nasedli rovnou do výtahu. Zmáčkla jsem páté patro a vyjeli jsme nahoru. Naštěstí nám Nicol už i zjistila v jakém bytě je, takže nám to dost ulehčila. Náramek jsme měli sundat až dole, abychom měli více času utéct. Přeci jen, utíkat z pátého patra, když na to máme jen pár minut, není zrovna ideální. Samozřejmě si to Mike měl předpřipravit nahoře.

Vystoupili jsme z výtahu a šli ke dveřím číslo 83. Zaklepali jsme. Chvíli se nic nedělo, ale když jsme zaklepali podruhé, otevřeli se dveře a před námi se objevil naprosto nádherný kluk. V životě jsem neviděla nádhernější stvoření. Krásné hnědé vlasy, doplněné modrýma očima. Postava dokonalá, no já neměla slov.
"Pořebujete něco?" zeptal se s pozvednutým obočím. V tu ránu jsem si uvědomila, že to vlastně neví. Že neví o ničem.
"Nemohli byjsme to probrat vevnitř? Posílá nás Bill." Jakmile jsem zmínila Billovi jméno, rozzářily se mu oči radostí. Tedy, alespoň jsem si myslela, že radostí.
"Pojďte dál," usmál se a zavedl nás do bývacího pokoje, kde jsme se posadili.

"Tebe jsem už někdy viděl," ukázal na Mika a zamyslel se.
"Ano, jsem Mike. Kamarád Billa. Určitě jsme se už viděli."
"Jo, vzpomínám si." Přišel mi až neskutečně příjemný. "Proč sem vlastně Bill nepřišel osobně? Slyšel jsem, že ho hledají. To proto nepřišel?" Přišel mi docela zmatený, ale něco mi na něm nesedělo. Přišel mi v něčem falešný, ale raději jsem to pustila z hlavy.

"Chtěl přijít. Opravdu chtěl ataky ho uvidíš," řekl Mike a podíval se na mě. Já mu sručně vysvětlila, co máme v plánu a čekala na jeho reakci. Chvíli seděl jako opařený, ale nakonec se umál.
"Tak jdem do toho!" zvedl se a mrkl na nás. Věděla jsem, že teď nás čeká to nejtežší z celého plánu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtu povídku "Na plný plyn"

Klik

Komentáře

1 Alice Alice | 1. ledna 2013 v 11:22 | Reagovat

Jeee to bylo moc hezky uz se tesim az bude dalsi dil. :-)  Jsem totiz strasne zvedava jak to dopadne a doufam ze ji dopises ;-)  Prosim pis dal. Stasny novy rok ;-)

2 Midori Midori | Web | 11. března 2013 v 0:11 | Reagovat

Fakt super-úžasné! Musíš tu FF dopsat! 8-)  :D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama